Divadelní spolek Vojan Desná – Mladá haluz a divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou mají k sobě blízko nejen kvůli jménu Eduarda Vojana ve svém názvu.
Oba spolky pojí dlouholetá historie, podobná dramaturgie, společné zážitky z divadelních přehlídek a také výrazné osobnosti. Vedoucí desenského souboru Vlaďka Koďousková a předseda spolku z Libice nad Cidlinou Jarda Vondruška se znají mnoho let, potkávají se i v předsednictvu Svazu českých divadelních ochotníků. Oba dva souhlasili s nápadem netradičního a pietního zakončení divadelní sezóny.
„Přemýšleli jsme, jak naše spolky propojit i mimo divadelní prkna. Nakonec jsme se rozhodli, že se setkáme na konci divadelní sezóny a připomeneme si českého herce a významného divadelníka Eduarda Vojana. Letos v květnu to bylo 170 let od jeho narození,“ říká Vlaďka Koďousková. Dodává, že s celou myšlenkou přišel její kolega Lukáš Frydrych. Ten se nejprve svěřil Tomáši Čivrnému z libického souboru a požádal ho, aby se na názor zeptal Jardy Vondrušky. „Z nápadu jsem byl nadšený. Přiznám se, že mi udělalo radost, jak mladší členové našich spolků přemýšlí. Myslím, že si vychováváme skvělou generaci zapálených ochotníků,“ říká Vondruška.
Pietní setkání proběhlo na Olšanských hřbitovech v Praze. Vlaďka Koďousková s Jardou Vondruškou položili na hrob Eduarda Vojana a jeho rodiny vázanou květinu z bílých růží a zapálili svíčku. „Byl to okamžik příjemného zastavení. Dohledávali jsme si informace o životě Eduarda Vojana, dávali si do souvislostí mezníky doby, ve které žil a bavili se i o Národním divadle, kde působil. Myslím, že jsme založili hezkou tradici,“ říká vedoucí libického spolku Vondruška. „Zatímco letošní, historicky první propojení našich spolků bylo spíše komorní, tak příští rok chceme oslovit i další soubory, které mají v názvu jméno Vojan. Všechny pak pozveme k nám, protože budeme slavit 150 let od první zmínky ochotnického divadla v Desné,“ uzavírá Koďousková.
