Když se řekne „Jiráskův Hronov“, každý správný divadelní nadšenec pookřeje a pocítí takové to zvláštní chvění.
Jiráskův Hronov je totiž pojem, je to Mekka ochotnického divadla. Každý ochotník tak nějak v koutku duše sní o tom, zahrát si na Hronově. Nám z Mladé haluze se tenhle sen podařil proměnit v realitu. Dostali jsme se tam nečekaně souhrou mnoha okolností. Z lomnické přehlídky jsme byli přímo nominováni na Divadelní Piknik Volyně 2020, nicméně kvůli korona opatřením přehlídka ve Volyni neproběhla. Jaké pak bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že:
přímá nominace do Volyně se z ničeho nic změnila na přímou nominaci na Hronov!
Hronov, to nejsou jen představení, ale také čas strávený s lidmi milujícími divadlo, mnoho plodných diskuzí nad sklenicí vína či snídaně na zahrádce kavárny s výhledem na Jiráskovo divadlo. Většina z nás atmosféru Hronovské přehlídky prožila vůbec poprvé. A všichni doufají, že ne naposled!
Natěrače jsme hráli na hronovských prknech dvakrát, ve středu 5. 8.2020 od 14:00 a od 19:30. Před prvním představením jsme měli mírné obavy, jak nás diváci přijmou. Pořád jsme nemohli uvěřit tomu, že my divadelníci z vesničky v Jizerských horách jsme se sem dostali!
Nervozita byla znát i v několika úvodních minutách odpoledního představení, naštěstí jsme se celkem rychle s hronovskými prkny sžili a představení odehráli v plné parádě. Diváci nás přijali vřele, několikrát byl slyšet v sále smích a my byli spokojeni. V pauze mezi našimi dvěma Natěrači, jsme jako správní divadelní nadšenci stihli shlédnout představení od kočovného divadla Ad Hoc.
Před sedmou hodinou večerní jsme se vrátili „na místo činu“, oblékli se do kostýmu a již bez nervů a s klidnější hlavou vyčkávali, až znovu budeme moci vběhnout na prkna a ukázat co umíme. Představení začalo a již po prvních minutách bylo zřejmé, že před námi sedí jiné publikum než odpoledne, vřelejší a otevřenější, s chutí bavit se. Diváci reagovali od samého začátku, spousta smíchu, který se v sále ozýval, herce přiměla ještě k lepším výkonům. Bylo to nepopsatelné, dlouhá děkovačka na závěr vše ještě několikrát podtrhla. Celý večer v každém z nás doznívala euforie z povedených představení, seděli jsme venku, popíjeli místní pivko a byli jsme šťastní.
Ráno ještě před snídaní jsme si plni napětí listovali ve zpravodaji Jiráskova Hronova. Byla zde o nás celá dvoustrana – rozhovor s Vlaďkou, reakce diváků a dvě naprosto rozdílné recenze (Zpravodaj JH k přečtení zde). Během dne jsme navštívili Diskuzní seminář režiséru SČDO a Problémový klub, kde se hodnotila představení z předchozího dne. Ze semináře SČDO jsme odešli opravdu nadšení, z úst našich přátel, režisérů amatérského divadla, padala moc hezká slova o představení, ale i návrhy na jeho vylepšení.
V problémovém klubu představení hodnotí divadelní odborníci na slovo vzatí, v tomto roce to byla Alena Zemančíková, Milan Schejbal, Luděk Horký, Jana Slouková, Jan Šotkovský a Ivo Kristian Kubák.
V sále Problémového klubu se rozproudila velmi konstruktivní diskuze plná moudrých a zajímavých, ale i velmi vřelých slov. Mezi diskutujícími byli i oba dva recenzenti ze Zpravodaje JH. Střetly se zde odlišné názory i rozdílné pohledy na představení. Vše však probíhalo ve velmi milé atmosféře. Dle slov recenzentky Jany Sloukové jsme byli příjemným překvapením letošního ročníku JH.
Účast na Problémovém klubu, ale i na celém Jiráskově Hronově nás povzbudila do další práce, zvýšila možná trochu naše sebevědomí, ale každopádně dodala spoustu chuti k tomu našemu ochotnickému divadelničení.
Děkujeme, Hronove, že jsi nás tak hezky přijal a nezatratil, a snad někdy příště zase na viděnou.